______________________________________________________________
2007 srpen Hel by REDY
Vyrazit na rodinou dovolenou na poloostrov Hel nás napadlo s mojí ženou ihned po skončené minulé dovolené, která se konala tamtéž. Tak i jako minule jsem doufal, že se mi podaří propašovat na střechu našeho miláčka pár věcí o kterých má žena hovoří poslední dobou jako o krámech, které zabírají místo a jsou k ničemu. Naštěstí následné dny donutili mojí choť svůj názor částečně poopravit.
Z naší společné základy jsme vyrazili takřka společně tzn já s mojí rodinou , Mirek ŽÁČEK s rodinou + přítelkyní našeho člena Cobrizze dále Pavel Kučera s přítelkyní Bárou a sličnými dcerami a nakonec Michala banjo Čermáka s přítelkyní Alenkou.
Rodinu Žáčkovu jsme poslali napřed jako průzkumníky a oni svoji roli splnili do posledního puntíku, když takticky zabrali přímo top místo naproti škole wind a kite škole, která se nacházela na shora zmíňěném poloostrově autocampu ALBATROS, který byl v době našeho příjezdu (19.8.) beznadějně plný.
Během prvního týdne kdy se camp postupně vyprazdňoval jsme zažívali dny větrného optimismu , který v nás hlavně vzbuzovala předpověď v té době dávno provařeného windguru. Kdybychom měli najezdit to co nám onen blahosklonný server nabulíkoval mohli jsme jet po pár dnech domu dostatečně vysurfovaní. Naštěstí pro naše drahé polovičky nepřišel z východu slibovaný vítr, ale krásné slunečné počasí, které vydrželo celý týden až do další soboty kdy do našeho Českého lágru v moři pšonků přibila vlakem z matičky Prahy posila v podobě křížence kokršpaněla se zajícem jedné 12ti leté slečny a maminky fotografky místního významu.
A tak v náladě všeobecného veselí (ženská část) a zmaru (zbytek) nás konečně jako obvykle musel zachránit západ a vítr, který se jednoho slunečního rána objevil ve vodách poloostrova Hel.
Nejdříve (25.8.) přišlo kolem 8 m/s v krásném teplém počasí. Následkem všeobecného půstu v této lokalitě se jindy klidný revír změnil na dálnici D1 v pátek odpoledne. Nasadili jsme tedy ty větší vercajky a užívali si jízdy mezi učiteli a jejich žáky (kite). Několikrát člověk zažíval neskutečný adrenalin, kdy nestačil sledovat nejen lidičky pouštějící draky a draky pouštějící lidičky, ale i hloubku hladiny zátoky, která se na některých místech blížila hlubší louži. Knedlík v krku, který člověk měl když se řítil kolem mělčiny sotva dosahující velikosti používané travní flosny rychlostí pendolína v největší formě se nedá dobře popsat. Jen velmi dobře padnoucí neoprén zabránil aby se serfař projíždějící touto rychlostí nepo…. strachy.
Druhý den se nejenom zvedla hladina zátoky, ale i vítr a tak nastoupili menší hračky. Někteří lektoři z kite školy to museli vzdát protože jim v nestřeženém okamžiku odlítli žáci neznámo kam a oni osiřeli sami uprostřed zátoky a tak se udělalo náhle spoustu místa na surfování. Se stále zesilujícím větrem jsme se všichni začali poohlížet po tě nejmenších plachtách.
Třetí den / út 27.8. / surfování přinesl snad nejsilnější větrno. Na břehu naměřili pšonci kolem 14 m/s a jak foukalo dále na vodě ví jen Jan Pavel II. Do 2 km od břehu se jezdilo na krásně rovné vodě a kdo chtěl si zažít větší vlnky zvolil ježdění dále od břehu. Toho dne myslím, že jsem rychlost zvuku nepokořil jen díky splašeným vyznavačům kite, kteří marně naháněli svoje cajky po vodě. I tak to občas bouchlo a tak kdo ví???
Čtvrtý den to bylo jak do práce. Na vodě od rána min 12 m/s a každý z nás se cítil více méně pochroumán. Přesto nás naše hrdost dostala na vodu a tak jsme si naposledy na Helu užili malých plachet a pak hajdy k teplým nápojům, protože se za čtyři dny větru citelně ochladilo.
Po zbytek dovolené sic foukalo, ale my zmlsaní větrů silnějších jsme dali přednost návštěvám místních taveren, kde jsme nekonečně dokola dávali k dobrému naše hrdinské činy na vodě až se Krušné hory zazelenaly.
Konečně 30.8. nám došli finance a my došli k závěru, že více se z této dovolené vytěžit nedá. Větší část zájezdu se vydala tedy směrem k domovu / Žáčkovi kryli náš ústup o pár dnů později / a po plynulé jízdě jsme dorazili na Nechranickou základnu v pátek brzy ráno.
Závěrem mi dovolte poděkovat všem účastníkům zájezdu za skvělou atmosféru, která se utvořila během pobytu.
Redy
Autoři fotek : Irena Vanišová , Lucie Dvořáková a Michal banjo Čermák